Jak hrát na turnaji
Jak se hraje na Dračákonu
Určitě máte se svou dračákovskou partou vlastní styl hry. Tady najdeš pár informací, ať máš představu, jak hrajeme na Dračákonu… :-). Ale není to nic, čím se stresovat ani z čeho tě budeme zkoušet, jak se říká. Turnaje se jde plnohodnotně účastnit i bez těchto znalostí :-).
Čas a tempo hry
Dobrodružství je plánované na jeden víkend, takže hra má svižnější tempo než běžné domácí hraní. Není možné odehrávat každou drobnost do detailu: cílem je dát prostor důležitým momentům příběhu. PJ proto podle potřeby přizpůsobuje délku scén jejich významu i zbývajícímu času.
Jak? Méně podstatné, zdlouhavé nebo opakující se pasáže (např. rozsáhlé boje či plížení) může PJ zjednodušit: místo odehrání každého hodu rozhodne výsledek podle kvality plánu, využitých zdrojů či prostě situace ve hře.
Co když přijde herní “zákys” a družina neví kudy kam? Nebojte, cílem je zábavná hra, ne frustrace. PJ proto družinu poposune dál (např. nenápadnou nápovědou či drobným zásahem do děje), aby hra držela tempo. Taková scéna ale obvykle přinese méně bodů.
Jak se určí úspěch či neúspěch nějaké akce?
“Neúspěch není konec cesty, jen “drobná” komplikace. Kostky tě o příběh nepřipraví.”
- Hod kostkou je kořením Dračáku: přináší napětí, nejistotu, radost i zklamání. Dračákon je ale turnaj, který prověřuje různé hráčské dovednosti, nejen štěstí.
- Naším cílem je, aby všichni prošli celý příběh a dobře se bavili, nechceme proto, abyste skončili po prvním nešťastném rozhodnutí.
- Neúspěch jakéhokoli druhu proto neznamená konec pro postavu ani pro družinu: spíš přináší komplikace, ztrátu zdrojů, nové výzvy nebo menší šanci na vítězství.
- PJ může v takových situacích lehce upravit děj nebo vyhodnocení hodu kostkou, aby výsledek nebyl fatální.
- Špatná rozhodnutí se samozřejmě promítnou do bodového hodnocení.
- Uvědomujeme si, že to není striktně objektivní, ani férové, ale držíme se našeho základního pravidla: hra má být především zábava.
⚠ Pozor! Vyloženě nelogické, extrémně riskantní chování postav, stejně jako zjevné trollení a snaha zneužít benevolentnější přístup k vedení hry, může vést ke konci postavy nebo celé družiny ve hře.
Herní scény
Herní scény jsou dějově ucelené úseky příběhu, například cesta, souboj nebo zjišťování informací v hostinci. Podle významu pro děj příběhu rozlišujeme scény klíčové, běžné a nevýznamné. Ve většině případů přirozeně poznáte, o jaký typ scény jde, případně vám to upřesní PJ.
1. Klíčové scény
V klíčových scénách rozhodují informace a správná rozhodnutí.
- •Jsou to hlavní části příběhu: scény, které jsou podrobně připravené.
- •Úspěch v nich závisí na splnění podmínek daných příběhem, nejsou závislé na (ne)schopnostech postav.
- •Tady se uplatní práce s informacemi, které jste zjistili, orientace v příběhu a hlavně dobrá rozhodnutí.
2. Běžné scény
Riskujete? Rozhodnou pravidla.
- •Jsou ve hře nejčastější. Nejde o předem připravené scény, ale o situace, kdy je potřeba spravedlivě a objektivně vyhodnotit něco riskantního.
- •Odehrávají se podle pravidel dle herní příručky.
- •Zároveň platí pravidlo ze sekce Čas a tempo hry: PJ přizpůsobí odehrání časovým možnostem a významu pro příběh.
3. Nevýznamné scény
Když není ve hře osud příběhu, nezdržujme se zbytečnostmi.
- •Nemají velký vliv na postup příběhem. Jde například o běžnou cestu krajinou, střet se slabšími protivníky nebo nenápadný vstup do málo hlídaného města.
- •Platí zde pravidlo ze sekce Čas a tempo hry: PJ přizpůsobí jejich odehrání časovým možnostem a významu pro příběh.
- •Obvykle se řeší automatickým úspěchem.
Herní situace
Herní situace označují, co se ve hře právě odehrává a jakým způsobem se daný moment hraje. Může jich být mnoho, ale zvláštní zmínku si zaslouží následující typy. Jejich odehrání se někdy liší podle významu dané scény pro celkový příběh dobrodružství. Ve většině případů přirozeně poznáte, o jakou herní situaci jde, případně vám ji upřesní PJ.
1. Běžné situace
Domluvte se, jednejte svižně a společně tlačte příběh dál.Jak na ně:
- •V těchto situacích je běžné „kolektivní vědomí": hráči a hráčky si mohou navzájem radit, společně hledat řešení.
- •Jde o "vědomí" hráčů a hráček, ne jejich postav. Postava proto může jednat jen na základě informací, které v příběhu skutečně má.
- •Mluvčí: Je dobré si určit, kdo sděluje finální rozhodnutí za družinu směrem k PJ.
Jak na roleplay:
- •Pro svižný postup je ideální rychle popsat, co a proč postavy zamýšlí a čeho chtějí dosáhnout.
- •Neztrácejte zde čas přehnaně aktivním a rozvláčným "herectvím". Šetřete čas a síly na scény důležité pro příběh. Není cílem hodinový monolog na téma "jaké si objednám pivo?"
- •Svižné hraní v roli je vítané a bodované, ale zcela na vašem uvážení.
2. Vyjednávání a získávání informací
Když jde o kejhák, taste všechen důvtip i výřečnost… a když o nic nejde, tak se s tím nepárejte.Jak na vyjednávání v klíčových scénách příběhu:
- •Hraje se vždy „v roli", bez kolektivního vědomí.
- •Při vyjednávání očekáváme chytré využití získaných informací a poctivý roleplay: jednat v souladu s cíli, motivacemi a charakterem postavy je základ.
- •Velmi oceníme i „herectví": přímou řeč a gestikulaci, ale rozhodně to není podmínkou.
- •Úspěch závisí hlavně na kvalitě argumentů a odehrání scény, pravidlové schopnosti postav jsou zde pouze podpůrné.
Jak na vyjednávání v běžných a nedůležitých scénách příběhu:
- •Kvůli tempu hry je vhodné využívat pravidlové schopnosti postav nebo stručný roleplay: rychle popsat, co a proč postavy zamýšlí: co chtějí zjistit a čeho chtějí při vyjednávání dosáhnout. PJ pak rychle výsledek vyjednávání vyhodnotí.
3. Atmosférické situace
Nejde o to scénu vyřešit, ale co nejsilněji ji prožít.Jak na atmosférické situace:
- •Jejich smyslem je prožít to, co právě prožívají postavy v příběhu.
- •Zaměřují se na emoce, vztahy, morální dilemata apod.
- •Úspěch zde určuje uvěřitelnost, atmosféra a síla prožitku, ne taktika ani posun děje.
Jak na roleplay v atmosférické situaci:
- •Důraz je na věrné ztvárnění postavy: jejího charakteru, minulosti a motivací.
- •Základem je přímá řeč a barvitý popis (situace, emocí…).
- •Klíčové je držet se žánrových postupů a klišé, které pomáhají budovat atmosféru.
- •Ostatní mohou scénu podpořit i mimo svou roli: například našeptávat jako svědomí postavy, ztvárňovat prostředí scény a podobně. Cílem je posílit společný prožitek.
4. Realtime situace
Když ocel zvoní a čas se krátí, zvítězí ti, co neváhají.Jak na realtime:
- •Tyto scény mají navodit stres a tlak podobný tomu, který zažívají postavy. Prověřují schopnost rychle a takticky reagovat v časové tísni.
- •Typicky jde o vypjaté situace, často v souboji, kde není prostor na dlouhé porady ani složité plány.
- •Každý jedná sám za sebe, nelze si radit.
- •Hráč / hráčka rychle a stručně popíše, co postava dělá.
5. Minihra
Občas si rádi rozšíříme obzory… a zalovíme i ve vodách vzdálených od pravidel Dračáku.Jak na ně:
- •Tyto situace řešíme netradičně a mimo pravidla Dračáku. Slouží jako zpestření hry a možnost vyzkoušet si jiné formy hraní, často inspirované jinými RPG.
- •PJ vás na takovou situaci vždy předem upozorní a vysvětlí její pravidla.
- •Většinou nejsou bodově hodnocené.
- •Obvykle zde rozhodují inteligence a schopnosti hráček a hráčů, ne jejich postav.
Malý slovníček
Sem tam používáme pojmy z herní hantýrky, tady je malý slovníček, ať si rozumíme.
Roleplay
Kdybych dostal/a zlaťák pokaždý, když zaslechnu slovo roleplay, tahám dneska měšec, co mi trhá opasek. Co to ale ten roleplay, o kterém všichni pořád mluví, zatraceně je?
- Roleplay je způsob, jak ztvárnit a vyjádřit jednání postavy v příběhu. Tedy to, jakým způsobem ostatním u stolu sděluješ, co tvá postava dělá, říká, prožívá a podobně.
- Jsou tři základní techniky. Běžně se slovem roleplay často myslí jen první z nich, přímá řeč (mluvíš "v roli" jako postava). Všechny tři přístupy k roleplay jsou ale v pořádku a ve hře se přirozeně kombinují.
- Aktivní roleplay: mluvíš a gestikuluješ „v roli" jako postava. Předvádíš "herecký" výkon. Často je výrazným nástrojem pro budování atmosféry.
- Popisný roleplay: popisuješ, co tvá postava dělá, jak se chová, jak vypadá, co cítí, co má v úmyslu a podobně. Je nezbytný tam, kde herectví nestačí.
- Pravidlový roleplay: popisuješ akce "řečí pravidel", tedy schopností a vlastností postav uvedených v herní příručce. Uplatňuje se hlavně v taktické hře, často šetří herní čas. Je nezbytný tehdy, když "neumíš" situaci vyjádřit aktivním či popisným roleplayem, ale tvá postava potřebné schopnosti má.
Žánr
Někdy u dobrodružství nebo herní scény řešíme žánr, co to znamená?
- Každý žánr má svá „pravidla". Ta neovlivňují samotný děj dobrodružství, ale jejich dodržování je zásadní pro budování atmosféry.
- Z filmů jistě znáš horor, komedii, heroickou fantasy nebo detektivku. Kupříkladu detektivní příběh stojí na sběru indicií, dedukci a trpělivém odhalování pravdy, zatímco heroická fantasy zdůrazňuje akci, hrdinství a silácká gesta.
- Pokud má dobrodružství nebo scéna nějaký žánr, je dobré se ho držet.
Vážné a oddechové hraní
- Některé scény během hry jsou pojaté vážně: míří na silný prožitek a emoce. Jiné scény jsou oddechové a zaměřené spíš na „relax a křupky." Nejčastěji se pohybujeme někde mezi tím. Výzvou je mít cit pro to, jaká má scéna být.
Imerze, Bleed
- Imerze (z anglického immersion) znamená hluboké ponoření do hry, že na moment zapomeneš na okolní svět. Bleed popisuje prolínání emocí mezi tebou a tvou postavou. Při „bleed-in" ovlivňují tvoje skutečné emoce chování postavy, při „bleed-out" naopak emoce postavy přecházejí na tebe.