Svět

Podnebí v Pohraničí odpovídá mírnému pásu. Jde o řídce osídlenou oblast mezi Severní a Jižní Aelorií. Na obou stranách hranice žijí promíchaně zástupci všech ras a nevznikají zde výrazně oddělené enklávy. V obou Aeloriích se mluví obecným jazykem. V Pohraničí se však na obou stranách hranice používá jeho místní podoba, známá jako pohraničtina, se silným a snadno rozpoznatelným přízvukem. Ten se výrazně liší od běžné obecné řeči užívané mimo Pohraničí.

Hranici tvoří řeka Nymreth a Hvozd. Kraj je obtížně prostupný a jediná skutečně spolehlivá cesta vede mezi městy Welgor a Orendur. Tudy putují obchodní karavany, stojí zde celnice i hraniční pevnůstky. Nově se buduje také cesta z Undhollu do Plotiny.

Města Pohraničí, Welgor, Orendur, Plotina a Soutočí, nejsou velká. Každé má sotva pár stovek obyvatel. Od vesnic je odlišují hlavně městská práva, trhy a hradby. Kromě nich leží v kraji desítky menších vesnic, samot a statků. Okraje Hvozdu bývají nebezpečné, vzdálenější otevřená krajina je sice liduprázdnější, ale obvykle klidnější.

Celé oblasti dominuje rozsáhlý les nazývaný prostě Hvozd. Je hluboký, temný a neprostupný. Vedle běžné zvěře jej obývají i podivné bytosti označované jako faerie. Nejčastěji se mluví o dryádách a skřítcích, ale také o vlkodlacích, běsech a dalších ohavnostech. Vyvolení prý spatřili i bájného jednorožce…

Východní okraj Hvozdu tvoří neprostupné bažiny, z nichž se zvedají Měsíční hory. Tam žijí divocí draci a většina lidí se jim vyhýbá obloukem.

Západní hranici lesa uzavírají Krvavé hory, domov nepřátelských Stolinů a jejich podzemní říše. Jižně odtud se v kopcích tyčí nechvalně proslulá prastará pevnost Drachenkopf, zlověstná silueta zahalená černými mraky.

Severní Aelorie vyváží především to, co dokáže vybojovat z tvrdé země: suroviny a ocel. Nejcennější jsou železné ingoty z dolů a tavicích pecí v Belgarwynu, starém hornickém kraji proslulém hutěmi, kovárnami a černým kouřem nad údolím. Právě zde vzniká slavná Belgarwynská ocel.

Pro Severní Aelorii je víc než jen prvotřídním artiklem: stala se symbolem ctností Severu: nezdolnosti, síly, výdrže a poctivé práce. Zkouška ohněm a vodou, při níž se ocel kalí, se na Severu proměnila v jednu ze základních ctností: silné je jen to, co obstojí v náročné zkoušce.

Vedle železa proudí na jih také měď, cín, kámen, dřevo, kožešiny, vlna, známé Runborské vlněné pláště a Steinwaldská síra.

Zemědělských přebytků není mnoho. Drsný kraj přeje spíš pastvinám než polím, a tak jsou pro sever typická velká stáda ovcí a koz a v úrodnějších krajích také chov odolného skotu. Proslulé jsou tvrdé Karwynnské sýry, ideální na cesty. Důkaz, že i z mála lze vyrobit něco doopravdy užitečného a výživného.

Jih naopak ovládá řemesla a obchodní přístavy. Odtud přichází víno Rubenhall, kvalitní zbraně z Caerndalu, jemné nástroje z Valmory a Dornfeldu, šperky z Lunbergu, sklo z Miravallu, látky a korálové barvy ze Sevarie i další luxusní zboží, které se za vysoké ceny dováží až na sever.

V Pohraničí je známé okolí města Welgor, kraj jabloňových sadů a domov slavného cideru Guldenquell neboli Zlatý pramen. Z oblasti Plotiny pocházejí také plotinské černohřbetky, drobné rybky z místního jezera, podávané sušené nebo fermentované jako pasta. Na šlechtických stolech je pak ceněný plotinský úhoř, dušený v cideru Guldenquell.

V posledních letech Sever sází i na spolupráci s alchymisty. Z Pohraničí proto míří do dílen a laboratoří byliny, pryskyřice, vzácné houby a další neobvyklé suroviny ze Hvozdu.

Kroniky a mýty vyprávějí, že kdysi dávno patřila tato země drakům, bytostem ďábelsky inteligentním, lstivým a vládnoucím temnou magií. Pak přišli první osadníci. Po dlouhých válkách byli draci poraženi. V Měsíčních horách se objevují už jen divocí draci, ti moudří padli, uprchli, zkrátka zmizeli ze světa.

Byla to zásluha mnoha hrdinských rekyň a reků, jejichž jména dnes upadla v zapomnění. Ne všichni však jednali čestně. Někteří nechtěli draky porazit, ale zmocnit se jejich síly. Nejznámějším z nich byl Arvedan. Ten zabil posledního moudrého draka, Xyrakheltha Rudý plamen, a s jeho hlavou připravoval rituál, který měl narušit přirozený řád světa a převést dračí moc na něj samotného. Arvedanův zločin zastavil až Durgrim Eisenfaust. Arvedana zneškodnil, odnesl dračí hlavu a aby její moc nemohla být nikdy zneužita, vystavěl pomocí čar temnou pevnost Drachenkopf, kde ji uzamkl. Králové Aelorie, nositelé pravé královské krve, přísahali tento stav navěky střežit. A po dlouhá léta tomu tak skutečně bylo.

Po pádu draků začali noví obyvatelé budovat vlastní říši, Aelorii. Po staletí šlo o jednotné království, na které se dnes nostalgicky vzpomíná a označuje se jako Stará Aelorie. Po smrti krále Velizara IV., přibližně před sto lety, se však země kvůli intrikám a rostoucímu vlivu vzdáleného jihu rozdělila na Severní a Jižní Aelorii. Sever zůstal věrný původním zvykům Aelořanů, síle, nezdolné vůli a odpovědnosti. Jih se však otevřel cizím vlivům. Díky přístupu k moři a zámořskému obchodu zbohatl, ale zároveň začal podléhat cizím zájmům a ztrácet vlastní tvář.

Prokletí draci sice zmizeli, ale jejich síla na Drachenkopfu přetrvala a čekala na příležitost. S oslabením vůle a disciplíny Jihu přišlo i zanedbání stráže Drachenkopfu. To, co mělo zůstat uzamčené, začalo znovu působit, dračí prokletí začalo prostupovat celou Jižní Aelorií.

Šlechta Jižní Aelorie dnes navenek působí bohatě a mocně, skutečnou vládu však drží jiní. Slavnost Založení Aelorie neboli Slavnost dračího pádu na Drachenkopfu se ze státnické události proměnila ve shromáždění kultu, který uctívá dračí sílu a skrze ni ovládá jih. V čele tohoto skrytého řádu stojí Durgrim Eisenfaust, dnes zvaný Upír z Drachenkopfu. Bez ochranné ruky pravých králů Aelorie podlehl moci, před níž měl svět chránit. Díky dračí hlavě žije už po staletí a drží pod svým vlivem mnohé mocné osoby Jihu.

Zkaženost však zasáhla i prostý lid. Na jihu je Arvedan uctíván jako Arvedan Dračí pán, na severu znám jako Arvedan Temný. Šíří se Kult Draka a lidé začali obětovat Dračímu ohni své mrtvé. V tajných chrámech se přinášejí plamenům i oběti živé.

Současný Král Severu — Velizar VII. před dvaceti lety jen šťastnou náhodou unikl tenatům tohoto kultu. Přestal Drachenkopf navštěvovat, zakročil proti jeho stoupencům na severu a vrátil zemi k ideálům původní Aelorie. Severní Aelorie je dnes proto poslední pevností řádu. Jižní Aelorie je oslabená a ovládaná Dračím kultem z Drachenkopfu.

Po nástupu na Železný trůn se Velizar VII. postavil všemu, co Sever po generace tížilo. Zakročil proti zkorumpovanému vliv z Jihu, lesním démonům z Hvozdu, temné magii, a především proti Dračímu kultu.

Vrátil se k ctnostem Staré Aelorie: k jednotě, síle ducha i těla a k nezdolné vůli. Na Severu se říká, že ocel vzniká zkouškou ohně a vody. Slabé se zlomí, silné se zocelí. Stejně tak se zoceluje i obyvatelstvo tohoto drsného kraje, které je tělem Severu. Vojsko je jeho ocelovou pěstí a Železný dvůr krále Velizara je pověstnou hlavou, která vždy drží správný směr.

Je jasné, že dnešní svět už není světem dávných Aelorských hrdinek a hrdinů. Proto vznikla Ocelová Citadela, zvaná také Královská Arcania. Je to místo, kde se kalí především ocel ducha, náročné zkoušky jsou postrachem všech adeptů a adeptek rozličných umění. Učí se zde především zákony a ctnosti Severní Aelorie. Ale i magie, která by slabšího člověka zničila, proto je postavená na železné kázni. Ocelová Citadela tak představuje sílu zvládnutou a ukázněnou, pravý opak temné síly Drachenkopfu bez odpovědnosti a kontroly.

Síla je i v poznání, proto Severní Aelorie uzavřela spojenectví s cechem alchymistů, kteří v Pohraničí budují Věž Zrcadel. Ta má být okem království, které vidí do dálek i do časů budoucích… a také prsty království, které z tohoto poznání tvoří užitečné nástroje k užitku všech.

Jak je vidět, říše se znovu semkla kolem Velizara VII. a začala sloužit svým obyvatelům. Aelorie tak znovu povstává, je čas prosperity a bezpečí.